Pomalý rozjezd nabírající na obrátkách. Síla tisknoucí tělo do sedadla. Zhoupnutí. Varšava z podivného úhlu. Mraky.

Letím!

Mraky. Moře. A teď mléko rozlité za okénky letadla. A... vodní hladinu narušují četné ostrůvky. Každý se snaží vykroutit si krk, aby viděl co nejvíce. Je tady pevnina a s ní Helsinki!

Mnozí z mých přátel a kamáradů ví, že jsem se měla vydat na "výměnný pobyt mládeže", takže pár budoucích příspěvků snad bude sloužit jako informace, že žiju a funguju. Od nedělního večera jsem tady. Je super tady být.

Po mé mírné dezorientaci na letišti jsem našla paní z Lion's Club a seznámila se s první holčinou z campu. Do Kokkoly jsme odjížděli tři, dorazili čtyři. Asi hodinu jsme seděli s jednou slečnou s velkým kufrem. Poté se ukázalo, že za dva týdny budeme ve stejném campu. :) S hodinovým zpožděním jsme dorazili k našim host rodinám ve složení: GB, Croatia, Poland a Czech Republic. (S Polkou Aňou máme pořád tendenci mluvit na sebe v našich rodných jazycích. :))

 

Finsko je opravdu krásná země. Celou cestu mě fascinovala krajina. V naší domovině jsem zvyklá pozorovat z oken vlaku pole, lesy, kopce, města a vesnice. Pokaždé jiné a vcelku rychle se měnící. Tady? Les, ve vršcích jehličnanů tmavý a pravidelný, les, prozářený světlem odráženým z kůry bříz, pastviny a louky, krášlené bílými, žlutými a fialovými květy, pole, jejichž meze taky nejsou jenom zelené. A samozřejmě rozlehlé plochy jezer, mnohem větších než naše přehrady. To vše jednou za dlouhý čas přerušuje pár typicky dřevěných domků. Ale pozor, kopce se nacházejí spíše v severní oblasti Lapland, takže kolem mě je placka. Díky tomu si uvědomuji, že jsem jinde, ne prostě "jen" v krásné obasti Česka.

 A pár fotek..

 

Selfie s mamkou před odletem.

 

Nejde to moc vidět, ale tenhle stroj měl na starost můj první let.

 

Tipnete si, v kolik hodin je toto focené? (V jednu hodinu ráno, slunce tu skoro nezapadá. :))