Od poslední ochutnávky ze života Finů uběhl už více než měsíc, tak si říkám, že bych konečně mohla sepsat i zážitky z campu. Tak tady je aspoň první část. :)

Zázemí našeho Lions Youth Camp zaměřeného na poznávání okolní přírody jsme měli v mezinárodní centru pro mládež Villa Elba, v překvapivě rozlehlém areálu na pobřeží, kousek od centra Kokkoly. Byli jsme ubytováni v parádních dřevěných chatkách s dvěma koupelnami a vybavenou kuchyňskou linkou, která navazovala na společnou místnost, kde se často hrávaly karetní hry či se jen dlouho do noci povídalo.

 V neděli, den našeho příjezdu, kolem čtvrté hodiny odpolední se začali účastníci campu po jednom, po dvou trousit. Já jsem se přidávala k asi pěti mladým lidem, sedících v kroužku na terase hlavní budovy - bylo velmi milé vidět "staré známé" z vlaku. Nově příchozí se většinou představil, zmínil zemi, ze které pochází... a tak se náš kroužek rozrůstal, stěhovaly se stolky, podávaly židle, až jsme dospěli k číslu 28. Dvacet osm mladých různých národností, kultur, zvyklostí sedělo ve velkém kruhu na terase a bez přičinění koholi zvenku jsme se postupně znovu krátce představili.
Ono to možná tak nevyznívá, ale tahle chvíle byla jedním z ukazatelů, že tenhle kolektiv nebude mít moc problémů a tento týden bude opravdu pohodový... :)
Po chvíli se k nám přidala Catarina, vedoucí kurzu, a naši suproví instruktoři Sara a Vesa, jež nás spolu s lucemburskou dobrovolnicí Jennifer provázeli celým týdnem.

Za těch pár dní, co jsme tam pobývali, jsme toho prožili hodně. Pokračovali jsme v nasávání finského "ovzduší", ať už při společném jídle (které si všichni pochvalovali, kuchaři byli skvělí) nebo při večeru stráveném v sauně.

Avšak co se týče programu, nezdržovali jsme se jen v blízkém okolí Kokkoly. Čekaly nás tři výlety na zajímavá místa ve vzdálenosti cca 1 hodiny cesty autobusem. 

Cíl prvního takového výletu byl ostrov Ohtakari. Prošli jsme si tento malebný ostrov, kde jsme narazili na hromadu "hříchů" na jejímž vrcholu čněl kříž. Každý, kdo cítil vinu, mohl vzít z okolí kámen (a že jich tam bylo) a odevzdat ho ke kříži. 

Následně jsme rozděleni do menších skupinek pokračovali dle našeho výběru dál. Zvolila jsem si tu "nejaktivnější" a myslím si, že jsem se rozhodla dobře. Stihli jsme projít naučnou stezku, vedoucí lesem, borůvčím, bažinou... prostě místy, jimž zcela vládnou neodbytní komáři a mravenci. Absolvovali jsme pohodovou okružní plavbu lodí kolem ostrova, koupání a slunění na pláži, s Darby dokonce ještě zmrzku. :)

Další výlet nás zavedl na další místo u moře, Kalajoki. Ačkoli je zde také pláž, dopoledne jsme strávili v přírodovědném muzeu, kde jsme si vyslechli zajímavý výklad o Botnickém zálivu a okolní přírodě. Na fotografiích jsme si názorně ukázali, jak Finsko opravdu "roste". Místo, kde bychom se před 100 lety brouzdali vodou, dnes bychom mohli projít suchou nohou a ještě bychom to měli k prvním vlnkám pěkný kousek. 
Odpolední čas patřil lanovému parku, ale protože někteří musí mít vždy něco extra (a nebo si prostě nerozumí s výškama :D), já a tři Italky jsme vyzkoušely minigolf a bowling. 

Třetí taková cesta nás zavedla do oblasti Veteli, kde jsme se šli "pokochat" výhledem na bažiny, kde rostou moruše, v podstatě finská národní rostlina. Navšívili jsme i pole, kde se těží rašelina, jež se pak uchovává v takovýchto hromadách. Když se jich dotknete, pocítíte, že vydávají velké teplo. Asi jako když strčíte ruku do kompostu. :)

Při coffee break jsme dostali příležitost vyzkoušet si naše mířící schopnosti s puškou. Neboť jsem kamarádce slíbila, že se pokusím nějakého losa přivézt, šla jsem do toho. Podařilo se mi jich trefit 8, ale bohužel mi nedovolili si žádného odvézt. :(