A je tady další pokračování...

V minulém článku jsem se zmínila hlavně o společných výletech z mezinárodního campu na vzdálenější místa od Kokkoly. Teď bych se ráda vrátila zpět na hlavní "místo činu".

Během aktivitami nabitého týdne jsme zkoušeli naši kreativitu při vytváření našho autoportrétu z přírodnin, či spolupráci ve dvojičkách na kanoích.

Jedno odpoledne jsme vyrazili do centra Kokkloly, kde jsme se při hře v historické části dozvěděli více o životech lidí, jež zde žili. Každý jsme si vylosovali kartičku se jménem a stručným životopisem dané osoby a na druhé straně jsme nalezli mapku s označením místa, kde žila. Pod oním jménem jsme poté chvíli fungovali. Já jsem byla Sara Catarina Granstedt, žena dvou zlatníků a matka 8 dětí...

Volné chvíle po obědě a večery jsme obvykle trávili dvěma způsoby.

Buďto hraním různých karetních her (a že jich bylo) pod "vedením" Francouze Nabila, kdy jsme zažily dost srandy, zvláště když šlo o bystrost a rychlou ruku.

Další varianta, hojně využívaná, byl beach volejbal. Díky mému sportovnímu anti-talentu jsem se šla jeden večer jen kouknout. Další večer se to nějak zvrtlo a taky jsem stála na pláži mezi ostatními. No, na začátku mi to opravdu nešlo, ale pak jsem zjistila dvě věci:

1. v tomto případě přátelského "pinkání", kdy se týmy míchaly jak se komu zachtělo, v podstatě o nic nejde (krom toho, aby se míč neskutálel do moře - ono se potom špatně hraje),

2. kluci jsou vlastně fajn. :)

Abych vysvětlila druhý bod - byla jsem opravdu vděčná za postoj (nejen) kluků, kteří, když se někomu nezadařilo, hned volali: "No problem, no problem! Try it again.". Či se mě pak snažili naučit tu správnou techniku ...nebo aspoň odpálit míč tím správným směrem. :D

Na tomto místě jsme byli schopni hrát beach volejbal až do půl jedné, kdy se opravdu začalo šeřit a místo balónu jsme se začali strefovat jen do hejn komárů...

A protože to byl mezinárodní camp, měli jsme i tři mezinárodní večery, na kterých jsme měli za úkol představit naši rodnou zemi. Dozvěděli jsme se spoustu informací a ochutnali jsme typické pochutiny Itálie, Rakouska, Německa, Švýcarska, Estonska, Ukrajiny, Chorvatska, Francie, Anglie, USA, Kanady, Turecka, Belgie, Polska, Makedonie, Dánska, Maďarska, Bulharska a Japonska.

V průvodním mailu nás žádali, abych moc nepoužívali PowerPointovou prezentaci. A protože pro mě, stejně jako pro Liama z Anglie, no PowerPoint znamená no computer, vytvořila jsem ji za pomocí 16 papírů A3, vytisknutých obrázků, fixů a pastelek... Nebylo to dokonalé, ale myslím si, že docela originální a aspoň to po (dosti únavném :)) výkladu historie Turecka byla změna. S úspěchem se na konci setkaly lázeňské oplatky z Karlovy Studánky, Zlaté polomáčené i bonbony Slavia, což se nedá říct například o Hašlerkách. :)

Tak snad jsem tu naši malou zemi reprezentovala dobře.