Ne, žádná svatba trpaslíků či skřítků, ta už je týden za námi. :) Ale kromě jehličí (a stromů) se ve zdejších lesích nachází také borůvčí. A objevovat tmavé perly v jejich keříčcích se vydávám vlastně každý den. I když... objevovat je silné slovo. Stačí se jen podívat. Jsou všude! A jsou opravdu dobré.

A protože jsou, jí se skoro ke všemu.

Zatím se většinou mé sbírání dělo v důsledku odmítnutí kombinace chladnější větřík+jezero. Pár kroků od něj totiž začínal malý svah...

Úterní odpoledne jsme strávili s Lilií, Niilem a taťkou Paulim na místě zvaném přírodní park a rolnické muzeum. Byla to v podstatě ukázka dřívějšího života domorodých obyvatel. Jedna část patřila zvířatům, žijícím na farmách. V další se nacházely staré budovy - obytné, sloužící pro úschovu nejrůznějších věcí, od rybářského náčiní po chléb, škola.

 

Také tam byly k vidění staré stroje, auta, traktory, u kterých se všichni nadšeně fotili.

A neměla bych zapomenout na ukázky finských stavařských firem - malebné domečky v dětských velikostech.